Zatímco jeho urození předchůdci bojovali pro čest a slávu, z Christiana se stal slavný cyklistický závodník, ba co víc- stal se legendou. Za více než šest desítek let dokázal v sedle ujet 935 000 km. Ani nevlídné, studené počasí, provázené sněhovými přeháňkami neodradilo sportovní příznivce a další zástupce široké veřejnosti od účasti na vpravdě historické události - slavnostním odhalení pomníku prvnímu cyklistovi na české půdě. V malé obci Bratronice na Blatensku, čítající cca 50 obyvatel se jich v sobotu 23.března 2002 odpoledne sešlo na 500 (!), aby vzdali hold místní legendě - baronu Christianu Battagliovi. Tento cyklistický bohatýr z bratronického zámku dokázal za více než 60 let v sedle "zlámat vaz" téměř miliónu kilometrů (935 000 km). Proslavil se tím, že na nejdelším národním cyklomaratónu Praha - Karlovy Vary - Praha startoval nepřetržitě rovné čtvrtstoletí, což mu vyneslo přezdívku "Karlovarský hrdina". Pocházel z italského šlechtického vojenského rodu Terme di Battaglia u Padovy, o něm i jeho rodině psal ve své literární tvorbě Ota Pavel. Na sobotním pietním aktu v jihočeských Bratronicích vystoupila před zraky veřejnosti, televizními kamerami a objektivy novinářských fotoaparátů s projevy delegace čestných hostů - krajský hejtman Jan Zahradník, poslanec parlamentu za ODS Miroslav Beneš, přednosta Okresního úřadu Strakonice ing. Josef Kalbáč, starosta města Blatné Josef Hosperger. Místní pamětník a Christiánův přítel a spolujezdec úvodem seznámil přítomné stručně s dějinami rodiny Battagliů a jejich rodného zámku (Miroslav Slanec). Za pořádající složky, které stojí za zhmotněním ušlechtilé myšlenky, promluvili k divákům starosta Bratronic František Zdychynec, místostarosta sokolské jednoty Blatná Mgr. Jan Olejník, tajemník Sdružení cyklistické všestrannosti František Stupka. Pochopitelně se obrovskému zájmu všech přítomných těšily cyklistické hvězdy zvučných jmen, které v těchto slavnostních okamžicích držely čestnou stráž u světlé památky svého kamaráda "Kristy". František Babický z Rokycan - někdejší mechanik národního cyklistického týmu. Jan Smolík - vítěz Závodu míru. A zejména pak Jan Veselý, který kromě ryzího přátelství s baronem Battagliou je spjat těsným poutem i s krajem samým. Do roku 1952 totiž pracoval i v ČZ Strakonice a zároveň je reprezentoval v cyklistice, než se odstěhoval do Prahy: "Rád vzpomínám na Kristovu úžasnou skromnost, jeho typická slova "Chléb a voda, to je dobré", čokoláda - to už pro něho byla závodní strava nad rámec. Měl železnou vůli, s pomocí níž překonával úplně všechno. Pravidelně jezdil ze závodů do Bratronic na kole. Na karlovarském maratónu porážel s přehledem jezdce, kteří by mohli být jeho syny", svěřuje se s pohnutím nejslavnější český cyklista všech dob s osmi křížky na krku. A právě on za hudebního doprovodu odhaluje "Kristův" pomník - téměř dvoumetrový monument z hořického pískovce, jehož autorem a zároveň dárcem kamenného bloku je akademický sochař Karel Kryška. Vzápětí také k podstavci díla, jenž zdobí dvě litinové desky s bustou legendárního cyklisty, daty narození a úmrtí a počtem najetých kilometrů, klade symbolickou kytičku. Společně s Janem Veselým přicestoval do Bratronic i Vlastimil Svoboda, devětašedesátiletý cykloturistický "fanatik a světoběžník", autor dvou knih "Toulám se silnicí" a "Toulám se dál". Svého původního plánu vyrazit z Prahy do Bratronic na kole se vzdal i přesto, že se označuje za cyklistu do nepohody. "Tak jsem přijel s Honzou autem. Jsem rád, že ho můžu vidět i jinak než na kole, jsem rád, že ho vidím tak šťastného. Je to můj přítel a vzor, chodil mi fandit na soutěže všestrannosti v cyklistických disciplínách, kterých jsem se po čtyřicítce účastnil (několikanásobný přeborník, do svých 57 let stále do čtvrtého místa)." Na Christiana Battagliu má dvě krásné vzpomínky: "Když jsem se v roce 1974 vracel z cyklistického prvoobjezdu Islandu a jel na kole z Děčína do Prahy, v hospodě "U Krobiána" jsem narazil na Kristu, jak se oproti svým zvyklostem "dopovat" se chlebem a vodou láduje párkem s rohlíkem. A hned na mě spustil svou typickou mluvou: "Kolik máš najeto?" "Málo, vracím se z Islandu", odvětil jsem. Zvedl udiveně obočí: "Island? Jsou tam vůbec silnice?" "Nejsou, právě proto jsem tam jel.", odpovídám. Musím taky zmínit krátkou zprávu, kterou v roce 1978 přinesla "Lidová demokracie" o účasti Kristy na Mistrovství světa veteránů v rakouském St. Johannu. Tam Krista docílil skvělé 6. místo a díky němu tam poprvé vlála československá vlajka. "Kdyby to finále bylo do kopce, tak jsem vyhrál.", vzdychl si tenkrát Krista. "Ale Kristo,co to povídáš, vždyť je to fantastický úspěch", povídám mu. "Shrnul bych to takhle - Jan Veselý je náš nejslavnější cyklista, Krista byl náš největší", uzavírá nadšenec, který se závodním stylem definitivně skončil a přesedlal na sólovou cykloturistiku poté, co ho "předjela první žena". Pietnímu aktu v Bratronicích přihlížela s neskrývanými známkami dojetí ve vrásčité tváři z předního sedadla přistaveného automobilu i Christiánova sestra a poslední žijící příslušnice jihočeské větve Battagliů Blanka, která v loňském roce dovršila úctyhodných devadesáti let. Sama ztělesňovala vášnivou cyklistku, získala přezdívku "Postrach Alp" za pokoření nejstrašnějších alpských vrcholů na kole bez přehazovačky. Christian Battaglia zemřel v sedle svého kola na srdeční kolaps 24. srpna 1991. U příležitosti 10. výročí jeho skonu byla v srpnu loňského roku v sále blatenské sokolovny uspořádána výstava "Pozemské radosti a strasti Christiana a Blanky Battagliových" - tehdy se také paní Blanka dožila zmíněných devadesátin. Na jeho počest se jezdí několik cyklistických podniků (Zahájení sezóny, výjezd na šumavský Javorník) Jan Veselý odhalil pomník Cristiana Battaglii