Zabel touží po zlatu z olympijských her Erik Zabel se nakonec se ctí zhostil role největší hvězdy 57. ročníku cyklistického Závodu míru. Německý specialista na hromadné dojezdy a první muž světového žebříčku startoval v májových etapách už podruhé, poprvé však již před dvanácti lety ještě jako amatér v celku Německa. Už tehdy vybojoval etapový vavřín v Mladé Boleslavi a také v letošním ročníku se dalších prvenství dočkal na českém území. Na triumf sice čekal sedm etap, ale nakonec přemožitele nenašel v Teplicích a v závěrečném dějství v Praze, čímž svůj výčet vítězství v profesionálním pelotonu vylepšil na 172. "Tenkrát se o Závod míru v západní části Německa nikdo moc nezajímal, teď je to jiné. Závod je nesmírně populární hlavně ve východních spolkových zemích a Česku, v Polsku tolik lidí nebylo. Určitě se ale závod znovu zvedl a vyrostl v kvalitní podnik," řekl Zabel v rozhovoru s ČTK. Jeho stáj T-Mobile nestartuje na Giro d'Italia a vyhlášený spurtér potřeboval najet závodní kilometry. Závod míru bral jako vhodnou šanci si zazávodit, vrcholy v letošním plánu tvoří Tour de France a Vuelta. "V úvodu jsem nebyl tak rychlý, necítil se moc dobře. Ale lepšilo se to a spokojen jsem byl v pátek, kdy jsem vyhrál etapu. Tým pro mě pracuje skvěle, mladí kluci jako Werner nebo Baumann odvádějí skvělou práci," pochvaloval si Zabel. Doslova nadšený byl ale z českého jezdce Tomáše Konečného. "Znal jsem jej již dříve. Věděl jsem, že je to talent s dobrými vrchařskými schopnostmi. Příjemně mě ale překvapil, mohl by dosahovat vlastních dobrých výsledků, ale když mu řeknu, Tomáši, pomoz mi, tak je u mě pořád, do poslední chvíle. Jeho angažování byl výborný tah. Tomáš je nejlepší z nových posil," nešetřil slovy chvály na českého jezdce. Na Závodu míru původně startovat neměl. "Onemocněl Korf a uvolněné místo jsem rád přijal. Dohodli jsme se, že nepojedu jako blázen, ale zkusím pár etap zajet na výsledek. V Německu pořád novináři čekali, že budu všechno vyhrávat a i když vítězství nepřicházelo, tak já nervózní nebyl. Sportovní ředitel už ale ano," přiznal Zabel, který za největšího favorita považoval již před startem nakonec vítězného Scarponiho. Prý se necítí dobře v kopcích, ale na velkých závodech mu nezbývá nic jiného, než v nich nepřekročit limit. "Tady jsem si chtěl zkusit závodit v horách naplno, abych věděl, jak na tom jsem," řekl. Zabel prozradil, že Závod míru sledoval už jako malý. "V tehdejší NDR to byl vrchol. Celá země ho sledovala. Obdivoval jsem Hartnicka, pak Ludwiga, Raaba, byl jsem obrovský fanoušek," vyprávěl a vzpomínal jak třeba Ludwig byl pro všechny modlou, národním hrdinou. "Když zajel dobře Závod míru, vždycky byl u nás Sportovcem roku," dodal. Za největší současné soupeře ve finiších Zabel považuje Petacchiho, Cooka, McEwena, Pollacka, Honda, Nazona a zapomenout prý nelze ani na Cipolliniho. Vysoko řadí i českého spurtéra Jána Svoradu. "Je chytrý, rychlý. V některých letech nevyhrává tolik závodů, ale pokaždé něco. Je to cyklista s obrovskými zkušenostmi. I já se naučil používat hlavu. V kariéře jsem zažil asi 800 sprintů a o tom to je," tvrdí Zabel, který se prý jen třikrát ocitl v pádu, což jeho slova jen potvrzuje. Neméně slavný kolega Jan Ullrich je pro něj superstar a předpokládá, že mezi ním a Lancem Armstrongem se rozhodne o vítězi letošní Tour de France. Ta je jedním ze Zabelových letošních tří hlavních cílů. "Prvním byl závod Milán - San Remo. Po něm jsem byl trochu nešťastný, když jsem skončil druhý. Tím posledním jsou zase olympijské hry," vypočítal mety sezony. Pro Atény se však nejdřív musí vejít do reprezentace. "Máme pět míst na silniční závod a daleko víc dobrých cyklistů. Nebude to snadné rozhodnutí pro federaci, ale já doufám, že v Aténách budu," věřil Zabel, pro něhož by to byl již čtvrtý start na OH a rád by jej korunoval zlatou medailí. V Česku slavil při Závodě míru největší úspěchy, k tuzemsku má ale dobrý vztah i z jiného důvodu. Ještě jako malé dítě jezdil s rodiči do Čech na dovolenou a miloval zdejší knedlíky. "Těšil jsem se na ně i nyní a dal jsem Tomášovi za úkol, aby mi je v Teplicích zařídil k večeři. Pořád jíme špagety, saláty. Měli jsme kuře, on zašel za kuchařem a za chvíli jsme měli na stole knedlíky. Paráda," zasnil se Zabel. Skončení kariéry, i když mu je už 33 let, zatím neplánuje. "Nevím jak dlouho budu jezdit. Až z toho nebudu mít radost a zábavu tak skončím. Možná za tři, čtyři, pět let," uvažoval Zabel, který si rád zahraje golf a snaží se co nejvíce času trávit s rodinou. Má desetiletého syna Ricka. "Zajímá se o hodně věcí, hraje za náš vesnický tým v Müllhausenu fotbal. Když má prázdniny, cestuje se mnou na závody. Dívá se, zná všechny hvězdy - Armstronga, Ullricha, znal i Pantaniho. A ti všichni ho hodně motivují do cyklistiky," naznačil Zabel, že jeho jméno by z cyklistického pelotonu nemuselo zmizet. Po dvanácti letech se Erik Zabel vrátil na Závod míru. V pelotonu 57. ročníku je jeden z nejlepších sprinterů posledních deseti let prvořadou hvězdou. Usměvavý Němec vyhrál ve 2 etapách. Tichý, nenápadný a usměvavý. Přesto je Erik Zabel mezi excentrickými cyklistickými sprintery jeden z nejlepších. Těsně před startem letošního Závodu míru se překvapivě rozhodl, že se jej v dresu německé stáje T-Mobile zúčastní. "Připravuji se na Tour de France. Devět májových etap je dobrá porce," vysvětluje třiatřicetiletý Zabel. Právě tréninkové pojetí je hlavní důvod, proč hlavní favorit zatím ještě nezískal etapový vavřín. "Rád bych ale něco vyhrál," dušuje se. Příjemné vzpomínky Na Závod míru má dobré vzpomínky. V roce 1992 se ještě coby amatér sešel v týmu Německa s pozdějším pětinásobným vítězem májových etap Steffenem Wesemannem. Zabel vyhrál poslední etapu, která měla cíl v Mladé Boleslavi. "Startovalo se v Berlíně," vybaví se mu okamžitě. O Závodě míru slýchával i doma. Jeho otec Detlef sváděl v roce 1955 bitvy mimo jiné i s Janem Veselým. "Doma to bylo pořád téma," usmívá se Erik Zabel. Ze Závodu míru si odnesl kromě etapového vavřínu i puntíkatý trikot za bodovací soutěž. Ten nejslavnější - zelený pro nejlépe bodujícího jezdce na Tour de France - získal poprvé v roce 1996. O pět let později se pak ocitl na vrcholu slávy. Zelený trikot z Tour vybojoval pošesté, počtvrté vyhrál nejdelší jednodenní klasiku Milán-San Remo. Dvaadvacet vítězství mu dopomohlo k titulu německého sportovce roku. Duše týmu Od té doby se však na jeho pažbě hromadí spíše druhá a třetí místa než triumfy. "Něco se změnilo. Většina týmů se nyní zaměřuje i na bodovací soutěž," lituje kapitán ostře sledovaného týmu, který se letos posílil o Jana Ullricha. Zatímco mladší Ullrich je hlavním trumfem, duší stáje je Zabel. "Jsem zvyklý se připravovat pořád stejně," obhajuje Zabel každoroční únorové soustředění na Mallorce, kde přes zimu přebývá se ženou Cordulou a synem. Tým se přizpůsobil, na španělském ostrově měl letos i oficiální prezentaci. "Jako jeden z mála dokáže závodit dobře po celý rok," chválí svého kapitána Tomáš Konečný. "Je zdaleka nejpracovitější z našeho týmu," dodává šéf Mario Kummer. Sám Zabel tvrdí, že sprinty, v nichž vyniká, ale prakticky netrénuje. "Prostě to mám od přírody," usmívá se